Jak číst Jana Urbana

Články pana Jana Urbana bývají napěchovány fakty. Jako vystudovaný archivář, který byl placen panem Šťávou  za „pořádání archívu“, toho ví o kauze „Diag Human“ opravdu hodně. Problém je v tom, že tato fakta kombinuje s drby a svými domněnkami či vyloženě výmysly, které čtivě skládá do obrázku, který za všech okolností vytváří stále stejný obraz: stát a jeho zástupci jsou vinni ve všech bodech obžaloby, kterou vznáší a soudí ve svých článcích pan Urban sám. Základní premisa pana Urbana je, že nárok Diag Human a tedy miliardy daňových poplatníků – je nezpochybnitelný a stát musí zaplatit, jde prý o to jenom kolik (to je ona hra na každý den přibývající  hypotetické úroky).

Pan Urban dále trpí představou, že svět kolem něj je výsledek spiknutí. Hledá je všude, nejen v kauze Diag Human. Zdá se, že všichni, kdo nesouhlasí s panem Urbanem, jsou spiklenci. Všichni, kdož hájí  zájmy daňových poplatníků proti firmě  Diag Human, se spikli.

Z textů pana Urbana není jasné, která fakta má podložena a které své výroky považuje za fakta jenom on sám, na základě svého apriorního postoje, že Diag  Human je vždycky v právu.

Proto, čtete-li  články Jana Urbana – čtěte je opatrně. Můžete se dozvědět ledacos zajímavého. ALE – udělejte si vlastní cvičení mozku: které „pravdy“ pana Urbana mají oporu ve skutečných faktech a které vznikly v jeho fantazii?