Fauly proti České republice, aneb komentář ke konečnému nálezu

 

Dostal se  mi do rukou skutečně zajímavý materiál, včetně - jak se zdá - autentických příloh. Jde o souhrn výhrad ke konečnému rozhodnutí rozhodčího senátu. Jsou tam jasně a srozumitelně formulované argumenty. Nevím, kdo je autorem a nevím, proč dosud tento materiál nebyl zveřejněn, ale já myslím, že byste ho znát měli.

AKTUALITKA: již je funkční propojení se všemi přílohami!

 

Diag Human vs. ČR: V přezkumném řízení bude co napravovat

 

 

Vydání rozhodčího nálezu, jímž bylo společnosti Diag Human zatím nepravomocně přiznáno odškodné 9 miliard Kč, provázely podle všeho hrubé fauly namířené proti České republice.

 

Rozhodčí senát ve složení Prof. Květoslav Růžička (předseda), Prof. Monika Pauknerová (rozhodce za Diag Human) a JUDr. Zdeněk Rusek (rozhodce za ČR) přiznal ve svém nálezu ze srpna 2008 společnosti Diag Human mnohamiliardové odškodné. Přitom ještě v červenci 2006 mluvili rozhodci úplně jinak, když v jednom ze svých usnesení mj. napsali: „Podle názoru rozhodčího senátu strana žalující zatím dostatečně neprokázala výši uplatněných nároků.“ [Příloha 1] Volně přeloženo: mimořádně rozsáhlá důkazní iniciativa strany žalující, vyvíjená v poslední době, rozhodce nepřesvědčila. Nepřesvědčil je však ani znalecký posudek renomované společnosti Ernst & Young (rozhodci ustanoveného neutrálního znalce) ze srpna 2005, jehož závěrem je ušlý zisk (bez započtení úroků) ve výši až 4,6 miliardy Kč. Situace vypadala pro Českou republiku více než slibně.

 

Rozhodci: nenadálý obrat

 

Jenže vzápětí rozhodci úplně otočili. Z nepochopitelných důvodů nařídili na poslední chvíli další dokazování, aniž by k tomu napřed vyslechli stanovisko žalované strany. Jaké převratné výsledky toto nové dokazování přineslo, to už se v závěrečném nálezu nedočteme. Nejsou v něm ani důvody, proč rozhodčí senát „přehodnotil“ svůj dřívější názor na důkazní situaci – o něm se v nálezu pro jistotu vůbec nezmiňuje.

 

Rozhodci v této souvislosti mimo jiné uložili společnosti Ernst & Young, která nedávno před tím ústy své představitelky Petry Wendelové veřejně v tisku zpochybnila užitečnost svých znaleckých závěrů pro toto řízení [Příloha 2], aby svůj předchozí znalecký posudek doplnila o posouzení nových důkazů a tvrzení. Ta nejprve odmítla s tím, že důkazní situace stále zůstává nevyjasněná, když mj. uvedla:

„Znalec za daného stavu věcí nedokáže zpracovat dodatek Posudku dle usnesení č. 3 Objednatele ze dne 19.9.2006.“ [Příloha 3] Následně však, aniž by tento svůj „myšlenkový posun“ jakkoli zdůvodňovala, přistoupila k novému výpočtu. [Příloha 4 první část, druhá část, třetí část] A soudě z odůvodnění rozhodčího nálezu, právě na jeho výsledcích založili arbitři svůj výrok o devítimiliardovém odškodném. Jenomže to má hned několik háčků.

 

Žádný posudek, jenom „dokument“

 

Uvedený výpočet společnosti Ernst & Young – znalec se v něm důsledně vyhýbá označení za znalecký posudek a raději používá označení „tento dokument“ – vyvolává pochybnosti už tím, že neobsahuje znaleckou doložku (která by u znaleckého posudku neměla chybět) a ani není formálně označen jako dodatek znaleckého posudku (což by se rovněž dalo čekat). Obvyklé totiž je, že nejen samotný posudek, ale také každý jeho dodatek obsahuje znaleckou doložku, což ostatně respektoval i Diagem najatý znalec, společnost Novota. [Příloha 33] Na přímou otázku, zda se tedy vůbec o znalecký posudek jedná, dostali zástupci žalované strany při výslechu znalce překvapivou odpověď: „My jsme zpracováním těch dalších materiálů vyhověli požadavkům rozhodčího senátu, avšak nejsem si jistá, zda nám přísluší posuzovat, zda rozhodčí senát jako náš klient v tomto smyslu, bude považovat tyto materiály za součást posudku“. [Příloha 5] Jinak řečeno: znalec, o jehož dokument se jedná, si vlastně vůbec není jist, zda podal nějaký znalecký posudek, ani zda si jej u něho rozhodčí senát vůbec objednal.

 

Výpočet založený na hypotézách

 

V dokumentu společnosti Ernst & Young se to hemží výroky, proč se na uvedené závěry není radno příliš spoléhat. Lze uvést četné pasáže, kde znalec výslovně podmiňuje své závěry tím, že rozhodčí senát „vezme určitá tvrzení žalobce za prokázaná“. Jde přitom o velmi závažná tvrzení, na nichž je celý výpočet založen, přestože znalec výslovně uvádí, že jejich platnost nepřezkoumával. Kupříkladu:

 

-           Rozsáhlé zkušenosti skupiny Diag Human AG na evropském trhu krevní plasmou a deriváty a skutečnost, že tyto zkušenosti byly k dispozici také žalobci. (Bližší popis údajné „skupiny Diag Human AG“ a jejích „rozsáhlých zkušeností“ však v dokumentu znalce chybí.)

 

-           Závislost Novo Nordisk na spolupráci se skupinou Diag Human AG včetně žalobce.

 

-           Skupina Diag Human AG byla jediným subjektem zajišťujícím obchody plasmové jednotky Novo Nordisk mimo Dánsko a objem tržeb skupiny Diag Human AG byl výrazně vyšší než v případě společnosti „Novo Nordisk plasma unit“.

 

-           Žalobce (tzn. tehdejší česká společnost Conneco založená v roce 1990, nikoli švýcarská společnost Diag Human AG) disponoval vůči Novo Nordisk značnou vyjednávací silou.

 

-           Žalobce vybavil na úvěr nejméně 14 plasmaferetických center (transfúzních stanic).

 

-           Žalobce jako jediný splnil veškeré legislativní podmínky pro účast na trhu (včetně registrace nebo alespoň výjimky pro dovoz všech potřebných krevních derivátů) a konkurenti naopak tyto podmínky v letech 1991 a 1992 nesplňovali.

 

-           Ekonomická výhodnost nabídky žalobce pro dodavatele plasmy v roce 1991. (Znalec uvádí, že ji nebyl schopen posoudit, avšak na základě tvrzení žalobce ji předpokládá.)

 

-           Produkty společnosti SEVAC (tuzemského národního zpracovatele krevní plasmy) nebyly virově inaktivovány a jejich kvalita byla nízká.

 

-           Nelegálnost určitých aktivit společnosti SEVAC, např. distribuce krevních derivátů.

 

-           Firma Immuno (tj. jeden z konkurentů žalobce, kteří na trhu působili) nenabízela separátní zpracování české krevní plasmy (zatímco žalobce ano).

 

-           Schopnost žalobce (tzn. tehdejší české společnosti Conneco založené v roce 1990, nikoli švýcarské společnosti Diag Human AG) v mezinárodním měřítku v případě aktuální poptávky získat poptávané krevní deriváty od kteréhokoli z výrobců, kteří právě měli přebytek daného derivátu.

 

-           Schopnost žalobce (tzn. tehdejší české společnosti Conneco založené v roce 1990, nikoli švýcarské společnosti Diag Human AG) v mezinárodním měřítku jednat za subjekty, které by za normálních okolností samostatně obchodní jednání v oblasti krevních derivátů vést nemohly (jako příklad uveden Červený kříž).

 

-           Nízký zájem či úplný nezájem konkurentů o český trh vzhledem k jeho malé velikosti.

 

-           Konkurenti Grifols a Immuno (kteří v dané době na trhu působili) neměli se sběrem plasmy v režimu smluvní frakcionace před rokem 1992 žádné významné zkušenosti.

 

-           Krevní deriváty nabízené žalobcem byly na vyšší kvalitativní úrovni než u konkurence

 

-           Žalobce dodával transfúzním stanicím spotřební materiál nekompatibilní s konkurencí, což mělo za následek zvýšenou loajalitu transfúzních stanic vůči němu

 

Tím, že se znalec při výpočtu spokojil s pouhými tvrzeními žalující strany namísto důkazů, v podstatě odpálil míč zpět na polovinu rozhodců. Dalo by se tedy očekávat, že budou-li při svém rozhodování vycházet ze závěrů znaleckého výpočtu, vypořádají se také s prokázaností všech tvrzení, jejichž platností znalec své závěry podmiňuje, avšak nezkoumá ji. V nálezu se ovšem rozhodci prokázaností jednotlivých tvrzení žalobce, která jsou citována v dokumentu znalce, prakticky nezabývají. Výrok o náhradě ušlého zisku, který vychází ze závěrů znalce, je tak vlastně založen na „čestném slovu“ žalobce, že by určitého zisku býval dosáhl.

 

Za mimořádně nekorektní je však třeba označit přístup, kdy znalec sice identifikuje určitá mezi stranami sporná tvrzení, avšak následně provádí výpočet pouze za předpokladu, že platí tvrzení žalobce a nikoli také, že platí tvrzení žalované. To následně vede k velmi rozšířené, leč zcela mylné představě, že ze znaleckého výpočtu plyne pro Českou republiku povinnost k náhradě ušlého zisku minimálně ve výši 4,4 miliardy Kč (plus úroky z této částky). Pokud už znalec přistoupil k variantnímu zkoumání ušlého zisku, měl formulovat své závěry také pro situaci, že by jednotlivá tvrzení žalobce prokázána nebyla, resp. že by byla prokázána tvrzení žalované. Pak by ovšem minimální varianta ušlého zisku vypočteného znalcem nebyla 4,4 miliardy Kč, ale šlo by o nulový či zcela zanedbatelný ušlý zisk.

 

Zarážející jsou ovšem i některé další, znalcem formulované předpoklady jeho výpočtu, které přímo odporují v řízení provedeným důkazům. Znalec si s tím neláme hlavu a počítá.

 

Monopolní postavení žalobce na trhu

 

Celý výpočet je založen na 100% podílu žalobce na trhu s českou krevní plasmou. Znalec sám však tento svůj odhad zpochybňuje, když mj. uvádí, že „podíl žalobce na trhu nelze stanovit jinak než hypoteticky. Je možné prakticky nekonečné množství scénářů, přičemž žádný z nich nelze na základě Znalci známé metodiky označit jako zjevně správný.“ Jinými slovy: znalec není schopen spolehlivě určit tržní podíl žalobce. Navzdory tomu dospívá k závěru, že „za určitých podmínek by podíl žalobce na primárním trhu mohl dosáhnout až 100 % a následně se v jednotlivých letech v této úrovni i udržet.“ Tedy: 100 % podíl lze označit za hypotetické maximum možného, avšak mohl by být i nižší. [Příloha 4 druhá část a třetí část]

 

Bylo tudíž více než logické, že zástupce strany žalované položil znalci přímou otázku, zda s ohledem na formulaci jeho závěru by tržní podíl žalobce mohl dosáhnout také méně než 100 %. Odpovědi se však nedočkal. Rozhodci tuto „nepohodlnou“ otázku prostě zamítli, a to dokonce aniž by proti ní cokoli namítal zástupce Diagu. [Příloha 5]

 

Minimální náklady, zázračné marže

 

Dalším senzačním zjištěním je skutečnost, že dle výpočtu znalce by získával žalobce krevní deriváty s výrobními náklady o třetinu nižšími, než je jejich běžná úroveň. Plyne to z poměru výrobních nákladů vůči prodejní ceně krevních derivátů, který obvykle dosahuje hodnoty 65 % (v řízení byly předloženy tři odborné články, které shodně tuto hodnotu dokládají a které měl znalec rovněž k dispozici).[Příloha 7 a příloha 8] Zde je třeba si uvědomit, že hodnota 65 % se týká výrobků jako takových a není podmíněna nákladovou strukturou konkrétního článku ve výrobně obchodním řetězci. Proto je porovnatelná s údaji týkajícími se obchodního modelu jako celku, tedy s poměrem výrobních nákladů (vyjádřených ve výpočtu znalce jako náklady na krevní plasmu a její zpracování) a prodejní ceny (vyjádřené ve výpočtu znalce tržbami za tři relevantní krevní deriváty vyrobené z jednoho litru krevní plasmy). Na základě vpočtu znalce by ovšem výrobní náklady v případě obchodního modelu tvrzeného žalobcem dosahovaly pouze 40-45 % prodejní ceny, což je v rozporu s obvyklými, reálnými hodnotami. Z toho plyne i nadhodnocení ziskovosti žalobce – jenom oprava této chyby by vypočtený ušlý zisk snížila zhruba o třetinu. K úplné nápravě by to ale i tak nestačilo.

 

Pozoruhodný je totiž způsob, jakým znalec „překlenul“ nedostatek informací o výši ostatních nákladů, které by žalobce v souvislosti s jím tvrzenou obchodní činností musel vynakládat (např. doprava a skladování, marketing, apod.). Ty stanovil na úrovni 3 % tržeb pouze s tím, že se odkázal na materiál společnosti Novota (zpracovaný na objednávku žalobce), kde jsou dle jeho názoru tyto náklady „vhodně aproximovány“. V materiálu Novoty se však nedočteme nic více, než že byly v uvedené výši „odborně odhadnuty“. Není zde jakýkoli číselný či jiný údaj, na němž by se tento odhad zakládal. Přitom je zřejmé, že jenom daň z přidané hodnoty vztahující se na dodávky léčiv, jejíž existenci výslovně uznává také znalec (avšak ve výpočtu chybí), činila v dané době 5 % tržeb; obratová daň v roce 1992 pak dokonce 11 %. Žádná z těchto daní nemůže být pro žalobce výnosem, ale naopak jsou jeho nákladem, který není ve výpočtu zohledněn. Dalo by se očekávat, že znalec jakožto součást poradenské skupiny Ernst & Young, která pávě daňové poradenství označuje za jednu ze svých „parádních disciplin“, by měl být s touto skutečností dobře obeznámen. Je tedy zcela zřejmé, že „odborný odhad“ nákladů ve výši 3 % tržeb je výrazně podhodnocen. Tím je popřena smysluplnost znalcem „odhadnutých“ nízkých nákladů a vysokých marží žalobce.

 

Pochybné alibi

 

O mimořádném alibismu znalce svědčí přebírání údajů a argumentů z Diagem objednaného posudku společnosti Novota. Tento materiál, založený výhradně na argumentech a listinách jedné strany (žalobce), nelze než označit za neobjektivní a tendenční. Jako příklad lze uvést argumentaci, podle níž dánská společnost Novo Nordisk A/S, která byla v posuzované době zpracovatelem krevní plasmy, „je nezisková, jedná se o nadaci“.[Příloha 34 první část  a druhá část] Nic není dále od pravdy. Společnost Novo Nordisk A/S je standardní akciovou společností, která je od roku 1974 obchodována na burze v Kodani, od roku 1978 také v Londýně a od roku 1981 navíc v New Yorku, pravidelně nejen že vykazuje zisk, ale také svým akcionářům pravidelně vyplácí dividendy. [Příloha 35] Novota si zřejmě „popletla“ tuto akciovou společnost Novo Nordisk A/S s jedním z jejích akcionářů, nadací s podobným názvem „The Novo Nordisk Foundation“, která však nebyla provozovatelem jednotky na zpracování krevní plasmy. Použitý argument Novoty měl patrně sloužit k zdůvodnění vyššího zisku pro žalobce, jemuž by zřejmě „nezisková“ akciová společnost Novo Nordisk A/S dodávala své služby za nižší než tržní ceny, s nulovým ziskem či snad dokonce se ztrátou.

 

Rekordní výtěžnosti

 

Nejméně u dvou ze tří krevních derivátů počítá znalec při jejich výrobě s výtěžnostmi, které jsou výrazně nadhodnoceny. Důkazy o tom předložil v řízení sám žalobce.

 

Jedním z nich je celní povolení udělené žalobci v říjnu 1991 k vývozu krevní plasmy do tzv. záznamního oběhu, tedy k přepracování v cizině s návratem všech krevních derivátů zpět do tehdejší ČSFR. V něm se uvádí, že výtěžnost krevního derivátu Faktor VIII při zpracování krevní plasmy u Novo Nordisk měla činit asi 140 mezinárodních jednotek (I.U.) z jednoho litru. [Příloha 9] Znalecký výpočet i přesto operuje s hodnotami 200-220 I.U., tedy o polovinu vyššími. [Příloha 4 druhá část]

 

Dalším důkazem je odborný článek z publikace věnované zpracování krevní plasmy, kterou v řízení předložil žalobce, o výtěžnosti krevních derivátů. V případě derivátu imunoglobulin (IVIG) se v něm uvádí výtěžnost 2 g z jednoho litru plasmy obvykle dosahovaná v roce 2001 s tím, že do roku 2004 se přibližně zdvojnásobila na 3,5 g. [Příloha 10] Znalec ovšem pro roky 1992-2000 používá mnohem vyšší, řádově dvojnásobné výtěžnosti 3 až 4,5 g.

 

Vadná dodávka, přesto nulové ztráty

 

Znalecký výpočet nezohledňuje žádné ztráty, k nimž by mohlo docházet v průběhu výrobního procesu, přestože z důkazů plyne, že vůbec první (a zřejmě poslední) dodávka československé krevní plasmy zpracovaná u Novo Nordisk byla vadná. V důsledku toho byla její výtěžnost velmi nízká, jak uvádí Novo Nordisk ve své faxové zprávě žalobci. [Příloha 11] Rovněž tento důkaz předložil v řízení sám žalobce. Znalec, přestože byl s obsahem této faxové zprávy dle vlastních slov seznámen, žádné ztráty během výrobního procesu neuvažoval. Jeho závěry tedy i v tomto ohledu odporují provedeným důkazům.

 

Prodej navzdory chybějícím registracím

 

Za zcela zásadní označil znalec otázku registrací příslušných krevních derivátů. Konstatoval, že žalobce nedoložil registraci jednoho ze tří relevantních výrobků před rokem 1993, resp. žádného z nich po únoru 1996. Bez registrace by nemohl žalobce tyto výrobky dodávat na trh a tím pádem by nemohl z jejich prodeje realizovat zisk, což znalec rovněž přiznává. V řízení byla předložena registrační rozhodnutí, která prokazují, že registrace příslušného výrobku obsahujícího krevní derivát imunoglobulin (IVIG), nazvaného Nordimmun, proběhla teprve v květnu 1993. [Příloha 12] Znalecký výpočet přesto žalobci přiznává zisk za tento výrobek již od července 1992, kdy registrace chyběla. K žalobcem tvrzené výjimce na dovoz tohoto výrobku přes jeho chybějící registraci znalec uvádí, že z dostupných podkladů nevyplývá. Registrační rozhodnutí dále prokazují, že registrace všech tří relevantních výrobků (výrobku obsahujícího albumin, nazvaného Albumin Novo Nordisk, výrobku Nordimmun obsahujícího imunoglobulin a výrobku Nordiocto obsahujícího Faktor VIII) zanikla v únoru 1996. [Příloha 13] Stalo se tak na vlastní žádost společnosti Novo Nordisk. [Příloha 14] Bez registrace nemohl žalobce uvádět tyto výrobky na trh. Znalec navzdory tomu přiznává žalobci zisk až do května 2000.

 

Zpracování v nefungující plasmové jednotce

 

Součástí znaleckého výpočtu je i předpoklad, že zpracování české krevní plasmy pro žalobce by po celou dobu let 1992-2000 prováděla plasmová jednotka společnosti Novo Nordisk. Ta však měla prokazatelně vážné problémy. Nejméně od roku 1993 byla hluboce ztrátová, přitom v roce 1994 vykázala ztrátu ve výši obratu. [Příloha 15] O zpracování české plasmy zřejmě ztratila zájem v roce 1993, kdy stáhla svoji nabídku z tendru na její zpracování. [Příloha 16] V květnu roku 1996 byla jednotka prodána americké společnosti HemaSure, která ji však zřejmě provozovala jen do prosince téhož roku. Pak její provoz zastavila a započala s rozprodejem zásob surovin, včetně krevní plasmy, jak vyplývá z příslušné výroční zprávy. [Příloha 17] O rok později, v prosinci 1997, vstoupila společnost vlastnící jednotku do konkursu. [Příloha 18] Počátkem roku 1998 byl majetek z konkurzní podstaty získán dosavadními manažery plasmové jednotky, resp. jejich nově založenou společností. Ta však již vykazovala nulovou spotřebu krevní plasmy. [Příloha 19 a příloha 20]

 

Sám žalobce předložil důkazy, že plasmová jednotka o řádové velikosti odpovídající celému českému trhu (tedy s ročním objemem zpracování zhruba 100, resp. 120 tun krevní plasmy) nebyla ekonomicky životaschopná, resp. že takto malé jednotky byly v dané době uzavírány. Jedním z důkazů je i článek hlavního představitele žalobce, p. Josefa Šťávy. [Příloha 21]  Právě takové velikosti dosahovala i jednotka Novo Nordisk, která v roce 1996 zpracovala 103 tun krevní plasmy. [Příloha 22]

 

Vyřazeni z tendru, ale přesto v něm vítězí

 

V době události, o níž se řízení vede (tj. dopis ministra Bojara z 9.3.1992) bylo již neměnným faktem, že žalobce – tehdy ještě pod názvem Conneco – neuspěl v tendru na zpracování české krevní plasmy, který se konal v létě 1991. Na rozdíl od některých konkurentů v něm žalobce nepostoupil ani do užšího výběru. [Příloha 23] Naopak dva z jeho konkurentů – společnosti Immuno a Grifols – v tomto tendru uspěli a ministerstvo následně vydalo pokyn k spolupráci s nimi.[Příloha 24] Také v tendru konaném na přelomu let 1993/94 žalobce – tehdy již pod názvem Diag Human – neuspěl. [Příloha 25] Znalci však bylo přesto uloženo, aby při stanovení tržního podílu žalobce „vzal v úvahu předpoklad, že by společnost Diag Human v roce 1991 a 1994 vyhrála výběrová řízení na zpracování plasmy“. Je zcela zřejmé, že předmětný dopis ministra Bojara z března 1992 již nemohl nijak ovlivnit výsledky tendru ukončeného v létě 1991. Výpočet založený na opačném předpokladu je v rozporu s realitou.

 

Vzhledem k tomu, že jen těžko mohl popřít prokazatelná fakta, uchýlil se znalec k dalšímu ze svých „předpokladů“, když uvedl: „Vítězství ve výběrových řízeních Znalec interpretuje tak, že žalobce měl možnost účastnit se na trhu s krevní plasmou bez toho, že by mu byly kladeny překážky ze strany Ministerstva zdravotnictví.“ I tento předpoklad však přímo odporuje důkazům, které měl znalec k dispozici, když kladení překážek ze strany ministerstva je zřejmé např. z výpovědí tehdejších představitelů některých nemocnic. [Přílohy 26] Tyto důkazy opět předložil v řízení sám žalobce.

 

 

Pochybný „motivační příspěvek“

 

Za konkurenční výhodu žalobce považuje znalec „motivační příspěvek“ – platbu v hotovosti určenou zaměstnancům nemocnic za dodávky plasmy žalobci. Dle znění příslušných smluv měly peníze směřovat ke svým adresátům formou odměny, a to na základě vnitřního předpisu nemocnice. [Příloha 27] Na první pohled transparentní konstrukce však mohla znamenat skrytý úplatek. Výše prostředků byla totiž přímo závislá na objemu plasmy dodané žalobci, což ve svém důsledku znamená, že peníze byly určeny zaměstnancům nemocnic výměnou za to, že budou žalobce upřednostňovat před jeho konkurencí.

 

Znalec se k tomu postavil šalamounsky: poukázal na etický rozměr tohoto „příspěvku“, když  v této souvislosti upozorňuje na obdobné praktiky švýcarské firmy Diag Human AG vůči představitelům Bavorského Červeného kříže. Tím ovšem celý problém do značné míry bagatelizuje, neboť dle veřejně dostupných informací organizace Transparency International vedlo uvedené jednání k trestnímu stíhání a odsouzení představitelů Bavorského Červeného kříže. [Příloha 28]

 

Česká plasma a švýcarský dluh

 

Z dokumentu společnosti Ernst & Young také vyplývá, že předpokládaný obchodní model, na němž je založen výpočet ušlého zisku, spočívá v nákupu české krevní plasmy žalobcem a následně v objednávce jejího úplatného zpracování u společnosti Novo Nordisk. Žalobce by dle tohoto modelu tedy měl figurovat jako objednatel služby – zpracování u Novo Nordisk, přičemž výchozí surovina (krevní plasma) a z ní vyrobené produkty (krevní deriváty) by po celou dobu měly zůstávat ve vlastnictví žalobce. Obchodní model dále počítá s tím, že pouze část produkce krevních derivátů by byla navrácena zpět do ČR, zatímco část by byla ponechána v cizině a uplatněna na zahraničních trzích.

 

V příkrém rozporu s tím stojí důkazy, předložené v řízení samotným žalobcem, podle nichž žalobce prodal krevní plasmu společnosti Novo Nordisk. [Příloha 29] Tím je vyloučeno, aby zůstal nadále jejím vlastníkem. To potvrzuje další důkaz – faxová zpráva společnosti Novo Nordisk, dle níž žalobce objednává u Novo Nordisk krevní deriváty ke koupi. [Příloha 11] Nemůže tedy jít o odběr derivátů, které by žalobce už vlastnil. Absenci důkazů o fungování obchodního modelu tvrzeného žalobcem konstatuje rovněž znalec, když uvádí: „Znalci z dostupných podkladů není zřejmé, zdali obchodní vztah společnosti Conneco, a.s. se společností Novo Nordisk A/S fungoval na principu smluvní frakcionace dle obchodního modelu tvrzeného žalobcem (tj. zpracování krevní plasmy za frakcionační poplatek a bezúplatné předání všech z ní získaných krevních derivátů žalobci.“ [Příloha 6]

 

Prodej krevní plasmy žalobcem do ciziny nejen že vyvrací znalcem použitý obchodní model, ale s ohledem na zamýšlené ponechání části produkce krevních derivátů v cizině je dokonce v otevřeném rozporu s celním povolením, dle něhož mohl žalobce vyvážet krevní plasmu pouze do tzv. záznamního oběhu, tedy za účelem jejího přepracování a navrácení veškeré produkce zpět do tehdejší ČSFR. [Příloha 9]

 

Cenu, za kterou měla být prodána česká plasma Novo Nordisk, navíc nesjednával žalobce, ale švýcarská společnost Diag Human AG, což vyvrací samostatnost žalobce jakožto účastníka transakcí s Novo Nordisk. Je tudíž vyloučeno, že by takto vytvořený zisk plynul pouze jemu, což ovšem výpočet znalce předpokládá. [Příloha 29 a příloha 30]

 

Pozoruhodná je ovšem další skutečnost: společnost Diag Human AG měla nejméně počátkem roku 1992, kdy žalobce usiloval o vývoz české krevní plasmy, vůči společnosti Novo Nordisk dluh téměř 4 milióny německých marek. [Příloha 31] Ještě v září téhož roku dosahoval dluh více než 3 milióny marek a společnost Diag Human AG jej prokazatelně nebyla schopna splácet (část dluhu musela být ze strany Novo Nordisk prominuta, aby došlo alespoň k jeho částečné úhradě). [Příloha 32] V této době byla spolupráce obou firem, na níž závisely také obchody žalobce, ukončena.

 

Bude co napravovat

 

Z dostupných informací jednoznačně plyne, že výrok o devítimiliardovém odškodném je spíše než na prokazatelných faktech založen v lepším případě na nedůslednosti znalce, který počítal ušlý zisk, přestože si byl dobře vědom nedostatečnosti jeho důkazů, a nevšímavosti rozhodců, kteří opsali pouze výslednou hodnotu tohoto výpočtu a jakoby „přehlédli“ četná upozornění znalce na nutnost dalších důkazů. V horším případě se nabízí otázka, zda nejde o sérii předem připravených a dobře mířených hrubých faulů proti jedné ze stran.

 

Věc se nyní nachází v přezkumném řízení. Nezbývá proto než doufat, že nové trio rozhodců bude důslednější ve zkoumání důkazů, všímavější při četbě dokumentů znalce, ale zejména že nepřipustí hrubé fauly, které stojí miliardy.