Rozhodci mají rozhodnout  o náhradě škody, ale pouze v tom případě, že bude prokázána příčinná souvislost mezi dopisem MUDr. Martina Bojara, CSc. zaslaného firmě NovoNordisk a a ušlým ziskem, jehož náhradu Diag Human žalobou uplatňuje. Tato příčinná souvislost prokázána nebyla, což rozhodčí senát, vedený prof. Růžičkou nezohlednil. Stát proto žádá přezkumný rozhodčí senát, aby tuto základní skutečnost vzal v potaz.

Důvody, proč je stát přesvědčen, že tato příčinná souvislost neexistuje, najdete zde.

Rozhodčí smlouvu uzavřeli dne 18.09.1996 žalobce (Diag Human)  a žalovaný (český stát). Doslova se v ní píše, že rozhodci mají rozhodnout o náhradě „…škody, která měla být způsobena v souvislosti s dopisem MUDr. Martina Bojara, CSc., tehdejšího ministra zdravotnictví České republiky, K. Eldrupu - Jörgensenovi, viceprezidentu A/S NovoNordisk Kobenhavn z 9.března 1992...“

Ač je zřejmé, že nejtajemnější osobou nadále zůstává hlava celé kauzy Josef Šťáva, redakce ANIKORUNU.CZ  si na základě zpráv z médií vytipovala  pět dalších záhádných osob, o jejichž přesné roli v kauze panují dohady a přitom jí ovlivnily daleko více, než kdokoliv jiný:

1. Jiří Oršula

Byl to on, kdo poradil a zařídil Josefu Šťávovi postavení celého sporu  na nevinné větě v dopisu ministra Bojara? Měl na straně státu nějakého spoluhráče, který mu pomohl fintu s arbitráží prosadit? O čem jednal s Vladimírem Špidlou v době, když byl  předsedou vlády? Proč se rozešel ve zlém s Josefem Šťávou?

2. Aleš Dvouletý

Doporučil ministru Janu Stráskému, aby se spor  řešil českou arbitráží namísto soudu, z čirého amatérismu nebo záměrně? Proč skutečně doporučil jako rozhodce Zdeňka Ruska? Proč trval na podjatosti jednoho z rozhodců přezkumného senátu?

3. Michal Pohanka

Podepsal návrh na smír za 800 miliónů korun, který znevýhodnil pozici státu, také z nevědomosti? Tlačil ho někdo k tomuto smírnému dopisu?

4. Josef Kunášek

Proč z kauzy odstoupil? Proč si vyčítá své rozhodnutí? O jaké korupci hovořil?

5. Zdeněk Rusek

Je to jenom náhoda, že objevuje jako konkursní správce ve firmě Enviro technology today a zastává se jejího majitele Petra Kaštánka, který byl současně i společníkem Josefa Šťávy ve firmě Diag Human? Jak to jde dohromady s nezávislostí rozhodce v Kauze Diag Human?

1.      Česká arbitráž

Spor s Diag Human je řešen v čistě české arbitráži. Ta se řídí českým právem, je vedena v češtině a je pod tlakem českých médií, politiků a lobbistů. Povětšinu doby  v ní rozhodovali pouze čeští arbitři. Až v  roce 2008 navrhnul do přezkumného senátu Diag Human  rozhodce ze Švýcarska, ale nadále se jednalo o českou arbitráž (mezitím však tento arbitr odstoupil).

 Známé arbitráže, například ve sporu  kolem televize Nova, nebo IPB banky byly mezinárodní. To znamená, že rozhodci  nebyli z České republiky, žili  a „pracovali“ mimo naše území a byli tak oproštěni od všech domácích tlaků a vazeb.

Zpochybňování nestrannosti rozhodců oběma stranami sporu  provází kauzu Diag Human po celou dobu jejího trvání.

2.       Originální záminka

Žaloba v meritu věci nenapadá žádné správní rozhodnutí ministerstva, žádný právní akt, ani například „zmanipulované“ výběrové řízení, jak bývá v ČR zvykem, ale pouhý informativní dopis, který napsal bývalý ministr zdravotnictví v obavě o bezpečí pacientů, závislých na dodávkách krve.

3.       Hypotetická škoda, kdyby…

Žaloba  Diag Human je založena na hypotéze, co by tato firma vydělala, kdyby se svět točil ideálně podle ní a kdyby se naplnily předpoklady opřené o další hypotézy.  Z takových předpokladů je pak odvozeno všechno ostatní, zejména pak výše škody.

4.       Astronomická výše odškodnění

Díky tomu jak dlouho  a v jakém prostředí je arbitráž vedena (bod 1) a protože je škoda odvozována od hypotéz (bod 3), mohl žalobce hrát hru na úroky a postupně navyšovat částku, kterou požaduje. Jestliže se na začátku kauzy  spokojil s desítkami miliónů, nyní požaduje několik miliard korun. Kdyby  uspěl v plné výši svých požadavků, jednalo by se o nejdražší účet, jaký musí platiti stát v arbitráži v české historii.

5.      Světový unikát

Když se zamyslíme nad body 1 až 4, snadno dojdeme k závěru, že máme před sebou unikátně absurdní spor, jehož obdobu nenalezneme nikde na celém světě. Alespoň já, jako autor tohoto webu, o něčem takovém nevím, ale rád se dám poučit od každého, kdo zjistí, že se mýlím.

Tato otázka vypadá divně, ale ve skutečnosti je důležitá.

V historii svého podnikání si pan Josef Šťáva pořidil hned několik  „Diagů“  a přitom firma, která stála na počátku kauzy „Diag“ se jmenovala CONNECO. Ale vezměme to popořádku. J. Šťáva zakládal své firmy ve třech „větvích“:

První větev: Jako  první založil pan Šťáva ve Švýcarsku firmu DIAG HUMAN AG, ta se údajně podílela na obchodech s krví a krevními deriváty v bývalé Německé demokratické republice a byla také zapojena do skandálu s podplácením pracovníků Červeného kříže v Bavorsku. Dnes už tato společnost neexistuje (byla poslána do konkursu patrně   v roce 2001).J. Šťáva někdy tuto firmu nazýval jako mateřskou, údajě zakládala pobočky v různých zemích.

Druhá větev:  V roce 1990 vznikla   česká akciová společnost CONNECO a.s., kde měl  J. Šťáva podle dobových zpráv z médií  původně údajně 49 procent a pak jí zřejmě koupil celou, respektive on sám tvrdil, že šlo o akcie, které vlastnila či koupila "mateřská" firma Diag Human AG. Právě na společnost CONNECO a.s. si stěžoval ministr Bojar v legendárním dopise, který se stal záminkou celé kauzy.  V roce 1993 J. Šťáva firmu pouze  přejmenoval a to na DIAG HUMAN a.s. O dalších několik let později v roce 2006 ji pak změnil na evropskou společnost DIAG HUMAN SE a přesunul její sídlo z Bechyně mimo ČR, konkrétně do Lichtenštejnska.

Třetí větev: V roce 1994 založil J. Šťáva firmu DIAG HUMAN s.r.o. , ta dostala od ministerstva zdravotnictví povolení "obchodovat" s krevní plasmou (pravděpodobně za ministra Jana Stráského). Loni byla  z obchodního rejstříku vymazána.

Firmy druhé větve se účastnily sporu se státem, protože spor vede CONNECO a její přímé nástupkyně (tedy DH a.s. a DH SE)..

O postavení firem z první a druhé větve ve sporu se také vedou polemiky:

O dnes již zaniklé DIAG HUMAN AG (první větev) se snaží J. Šťáva v řízení tvrdit, že její zkušenosti a a činnosti v době před rokem 1989 dokládají, že žalobce – kterým je firma CONNECO a.s., respektive její dvě Diag „nástupkyně“ (a.s. a SE, druhá větev) nějak tyto zkušenosti a znalosti využila a tedy, že by díky tomu v ČR mohly snadno ovládnout trh s krevními deriváty.  Stát to odmítá a poukazuje  zejména na to, že ekonomické podmínky byly před rokem 1989 zcela jiné a čili obtížně využitelné, než v devadesátých letech a také, že není nikde dokladováno, jakou formou se tak stalo a za jakých podmínek (zejm. jaké finanční protiplnění za to žalobce poskytoval). Nejpodstatnější je ale si ta skutečnost,  že spor se státem vedou jiné firmy, než Diag Human AG a tak její zkušenosti  a postavení jsou zcela ireleventnaní, čili mimo mísu.  

Naopak k firmě Diag Human s.r.o. se dnes už pan Šťáva nechce znát vůbec. Ona totiž před lety  žalující firma Diag Human, a. s. prodala cosi právě sesterské firmě Diag Human s.r.o. To cosi je

-          A) podle  státu a bývalého právníka Diag Human Jiřího Oršuly nejen část podniku, ale i část pohledávky, která náležela Diag Human a.s. (tu druhou část by měl mít nárok údajně  Jiři Oršula)

-          B) podle Jana Kalvody současného právníka Diag Human došlo k prodeji pouze části podniku, což je uvedeno ve smlouvě o tomto prodeji, která uvádí práva  a závazky, ale neříká nic o náhradě škody od státu.

Kdyby platil předpoklad A), pak by to znamenalo, že J. Šťáva likvidací DIAG HUMAN s.r.o. udělal fatální chybu a jenom na základě, že firma, na kterou pohledávky převedl, už neexistuje, by nedostal ani korunu (jak si přeje autor tohoto webu).. Podrobněji – je to rozebráno zde ve zprávě ČTK.

Závěrečnou otázkou je: proč je tolik Diagů? Inu, to přinesl život, řekl by možná pan Šťáva.  Ale své výsledky to přineslo: Dnes například už žádné informace o jakékoliv společnosti Diag Human v českém obchodním rejstříku nenajdete. Prostě buď ta firmy byly vymazány, nebo přestěhovány. Přitom některé údaje by byly zajímavé, třeba, že ve firmě Diag Human s.r.o. působil Petr Kaštánek, což je klíč ke kauze Lhenice.

Ano, může. Podmínky popisuje Zákon o rozhodčím řízení...(celý zákon najdete v dokumentech)

§ 31

   Soud na návrh kterékoliv strany zruší rozhodčí nález, jestliže

   a) byl vydán ve věci, o níž nelze uzavřít platnou rozhodčí smlouvu,

   b)  rozhodčí  smlouva  je  z jiných důvodů neplatná, nebo byla zrušena,

   anebo se na dohodnutou věc nevztahuje,

   c)  ve  věci  se  zúčastnil  rozhodce,  který  nebyl ani podle rozhodčí

   smlouvy,  ani  jinak  povolán k rozhodování, nebo neměl způsobilost být

   rozhodcem,

   d) rozhodčí nález nebyl usnesen většinou rozhodců,

   e) straně nebyla poskytnuta možnost věc před rozhodci projednat,

   f)  rozhodčí  nález  odsuzuje  stranu k plnění, které nebylo oprávněným

   žádáno, nebo k plnění podle tuzemského práva nemožnému či nedovolenému,

   g)  se  zjistí,  že jsou dány důvody, pro které lze v občanském soudním

   řízení žádat o obnovu řízení.^4)

Fakticky by byl průběh událostí stejný. Společnost Novo Nordisk by stejně ukončila spolupráci s Diag Human AG, mimo jiné kvůli dluhům Diagu (za dodávky pro Jugoslávii).  Conneco a.s. by byla v úplně stejné situaci, protože ještě před dopisem ministra Bojara nikdy nedosáhla ani faktické ani smluvní spolupráce s ministerstvem zdravotnictví. Také by jednoznačně neuspěla v konkurzu na zpracovatele české krevní plasmy v roce 1991, protože to bylo rok před dopisem (neuspěla pak ani v roce 1994). Stejně tak by s ní přerušily spolupráci i jediné tři nemocnice, které jí krevní plasmu dodávaly, protože by tak znovu učinily nikoliv na základě onoho dopisu ministra Bojara, ale na základě  logického pokynu ministerstva, aby zdravotnická zařízení spolupracovala pouze s firmami, které v konkursu uspěly. Protože by stejně zanikla zadlužená společnost Diag Human AG přišlo by Conneco a.s. o svého zprostředkovatele obchodu s krevní plasmou, muselo by hledat jiného, ale tím by opět  nesplňovalo požadavek ministerstva (který byl v souladu s mezinárodními doporučeními), aby krevní plasma byla zpracovávána bez prostředníka a nestala se předmětem prodeje do dalších “rukou”.

A co by jediné bylo jinak? Chyběla by záminka pro vedení sporu o miliardy korun daňových poplatníků. Samozřejmě, pokud by Josef Šťáva nepřišel s nějakou jinou fintou….