Z Kačera mluví sentiment

Literární noviny zveřejnily článek paní doktorky Vorlové, uznávané hematoložky, která stála u zrodu kauzy Diag Human (respektive u událostí, které vzniku kauzy předcházely). Z textu je zřejmé, že hlavním důvodem, proč Conneco (předchůdkyně Diag Human) neuspěla v konkurzu, byl způsob jakým zacházela s krevní plasmou.

Tímto děkuji  šéfredaktorovi Literárních novin panu Petra Bílkovi za laskavý souhlas s uveřejněním tohoto článku na www.anikorunu.cz.

Z Kačera mluví sentiment

(21.7.2011  Literární noviny  str. 07 )

Chci mít právo kamarádit s Bojarem a respektovat Šťávu, chci si vybírat a nesoudit na základě veřejného mínění... Tato slova pronáší pan režisér Kačer ve svém emotivním článku, uveřejněném Literárními novinami 26. 6. 2011 (Kauza Diag Human – Jan Kačer mezi Bojarem, Kalouskem a Šťávou LtN 26/2011 – pozn. red.). Chci se zeptat, za co chce pan Kačer respektovat pana Šťávu? Za to, že plánoval vývoz české plazmy a její použití jako platidla v obchodu se zdravotnickými a jinými prostředky v zahraničí? Nebo za to, že si splnil dětský sen vlastnit zámek? Že nedokázal – jako ostatní účastníci konkurzu na zpracování české plazmy roce 1992 – uznat neúspěch v konkurzu ministerstva zdravotnictví a rozpoutal s českým státem válku?
Chci se zeptat, proč pan Kačer neuzná právo také nás, lékařů, zasahovat do rozhodování o způsobu léčby nemocných. Chtěla bych toto právo uplatnit. Kauza Diag Human je mojí noční můrou již řadu let, byla jsem totiž u jejího zrodu. Pracovala jsem tehdy již přes 30 let v Ústavu hematologie a krevní transfúze a mou hlavní pracovní náplní bylo studium krevního srážení a jeho poruch. Problémy spojené s léčbou nemocných s poruchami tohoto systému, především s hemofilií, patřily k nejzanedbanějším odvětvím medicíny těch let, a to z řady důvodů. Především jde o relativně vzácné onemocnění (v ČR je kolem 800 nemocných), jehož léčba je ekonomicky velmi náročná – náklady na léky pro jednoho nemocného se ročně pohybují od 10 do 20 milionů, a to jen při nekomplikovaném průběhu.
Tyto léky se v ČR nevyráběly a nevyrábějí se ani nyní, a tak je léčba závislá na jejich dovozu ze zahraničí. Osudy lidí s touto chorobou byly proto v minulosti velmi traumatizující i pro lékaře. Brzy po roce 1989 se proto zrodila snaha zajistit nemocným léčbu krevními deriváty. Vzhledem k tomu, že české transfúzní stanice připravovaly poměrně velké množství kvalitní plazmy, navrhli jsme ministerstvu zdravotnictví postupovat cestou některých menších evropských států, například Irska či Norska nebo Izraele, a domluvit frakcionaci naší plazmy se státy, které frakcionační centra mají. Takto připravené preparáty se vracejí zpět do země, odkud přichází plazma, a jejich cena je na trhu nižší právě o cenu dodané plazmy. Tím jsme se ale dostali do konfliktu s projektem firmy Diag Human, která plazmu pouze nakupovala a plánovala jejím prostřednictvím případně platit transfúzní vaky a další zařízení transfúzních stanic. Jinými slovy, projekt nezaručoval, že se léky připravené z plazmy vrátí do ČR. Žádali jsme ministerstvo o svolání výběrového řízení, které by oba návrhy posoudilo. Stalo se tak v roce 1992 a komise doporučila frakcionaci české plazmy v zahraničí. Diag Human a firma Novonordisk, s níž Diag Human spolupracoval, byly z konkurzu vyřazeny, stejně jako další firmy. Doporučeno bylo zpracování plasmy rakouskou firmou Irnmuno a španělskou společností Griffols.
Kromě výše uvedených argumentů byl závažný i fakt, že plazma, kterou dobrovolní dárci věnují zdravotnictví na léčbu nemocných bezplatně, nesmí být předmětem obchodu. V té době už navíc byly známy kriminální případy obchodu s plazmou v USA, Německu nebo ve Francii.
Pan Šťáva, který přicházel do Česka s pocitem bohatého a všeznalého mecenáše, se naším odmítnutím cítil dotčen. To ale nemělo nic společného se závistí nebo nevraživostí, bylo to naše přesvědčení, zkušenosti a znalosti. O nich jsme přitom byli ochotni diskutovat, nebyli jsme ale ochotni přistupovat na diktát obchodních zájmů.
Vývoj dalších událostí nás přesvědčil, že jsme volili správný směr. Dnes máme zajištěný dostatek krevních derivátů, a to i pro operační výkony, ale na druhé straně se náš stát již 17 let potýká s nenávistnou válkou, kterou pan Šťáva rozdmýchal. Nechci unavovat podrobnostmi celého sporu, lze je získat z řady novinových článků a webových stránek. Není sporu o tom, že výroba krevních derivátů z lidské plazmy je jedním z nejlukrativnějších odvětví farmaceutického průmyslu, protože poskytuje nejen léky pro léčbu hemofilie, ale i řadu bílkovin krevní plazmy nezbytných pro léčbu tisíců těžce nemocných, po úrazech, popáleninách a válečných katastrofách, jako jsou dosud nenahraditelné albumin, imunoglobuliny a jiné.
Chtěla bych ukončit svoji poznámku k panu režiséru Kačerovi s povzdechem, že jsem si vždy umění vážila, protože se snaží odhalovat a hledat pravdu, a ne proto, že respektuje moc peněz a snaží se obhajovat všechny způsoby jejich získávání. Doufám, že v tomto případě to tak není, a příčinou je pouze povrchní znalost celé problematiky – a možná i sentimentální vztah pana režiséra k Bechyni. Nebezpečí článku spatřuji právě v tom, že jej publikuje důvěryhodná osobnost, kterou pan režisér jistě je.

O autorovi| MUDr. Zdeňka VORLOVÁ, CSc. Autorka je hematoložka.